Dokud srdce tluče → Kapitola 4.

23. april 2010 at 23:43 | =Tracynel=
system-graphic
Ulice byly prázdné,tedy jestli se rozpadlé silnice a trosky kolem nich daly nazývat ulicemi. Hnědovláska se zhluboka nadechla .

"Co se tu mohlo stát?"
,zašeptala si tak sama pro sebe zatímco byla součástí rozbořeného města,jež před několika lety stálo na špičkách slávy.
Trvalo dlouho,než se Helen odvážila udělat krok vpřed a vejít tak do zříceniny, která byla dříve městem. Přešla silnici nebo alespoň to, co z ní zbylo a pohledem sklouzla na rozmlácená auta, nešikovně zaparkovaná pod sutinami spadlých domů.
Jakmile zaslechla z okolní ulice za polorozbořenou zdí jakési zvuky,tiskla se k jednomu ze zničených automobilů a zaposlouchala se. Zvuky k Helen přicházely velice pomalu,jakoby je stěna nějak zpomalovala či tlumila, dalo se ale rozpoznat druhy hlasů. Jeden, jak hnědovláska usoudila, patřil ženě a ten druhý zas muži. Přikrčila se víc ke kapotě auta a zahleděla se směrem, odkud zvuky přicházely.
01
"Tohle snad není možné, on měl pravdu." ozval se mužský hlas.
"Nevěřila jsem, ale teď když to vidím, je mi do breku. Co to ten prolhaný upír udělal?" odpověděl druhý hlas a jak Helen správně rozpoznala, byl ženský.
Opatrně se přesunula za auto, aby ji neviděli, když budou procházet kolem ní. Nevšimla si ale že za ní jsou kameny a když se ta hromada kamenů rozsypala, Helen se vylekala a snažila se ještě se více skovat, aby ji nenašly. Ale už bylo pozdě. Blížili se k ní, slyšela jejich kroky. Skoro ani nedýchala a dívala se kolem sebe, jestli nenajde ještě jednu únikovou cestu.
"Kdo je tam?" ozval se mužský hlas.
"Vylezte, neublížíme vám." přidala se k němu i neznámá žena.
Helen nezbylo nic jiného, než se ukázat. Pomalu se začala zvedat a když byla zpoza auta vidět její hlava a začala se opatrně přibližovat k dvěma neznámým lidem,objevil se v jejich tvářích údiv.
"Helen?" řekli oba dva ve stejnou chvíli.
"Aa .. kdo js…kdo jste ?" vykoktala ze sebe ještě vystrašená Helen a přišla blíž k nim. Znají její jméno, mohla být v klidu. Neublíží ji. Kdyby chtěli, dávno už by mohla být mrtvá.
"Myslel jsem, že jsi mrtvá. Jak jsi se sem dostala? Kde jsi byla? Co se stalo?"
vychrlil na Helen muž v plátěných kalhotech a ve vestě.
"Je mi líto, ale neznám vás." odpověděla Helen.
"A ani na jednu otázku vám nedokážu odpovědět." dodala.
"Já jsem Henry, to je zajímavé, že si mě nepamatuješ." divil se Henry.
"A tohle je Kate." představil rovnou i svoji přítelkyni, když viděl překvapení v Helenině tváři.
"Á, tady jsi." zazněl hlas z dáli.
"Nikolo?" oslovil ho Henry a vyšel spoza auta.
"A sakra!" Nikola se rozběhl a chytil Helen surově za ruku a snažil se ji odtáhnout pryč.
"Dejte mi pár minut, hned jsem tu." volal za nima v poklusu. Helen byla nucena běžet za ním.
"Počkej, Nikolo. Proč mě nenecháš s nima mluvit?" zeptala se Helen na pro Nikolu jízlivou otázku. Prudce se zastavil a jak byla Helen rozběhnutá, narazila do něj. Zůstala stát před ním a dívala se mu do očí.
"Co ti řekli?" zeptal se až výhružným tónem v hlase Nikola.
"Nic, jen jsme se seznámili." odpověděla poslušně Helen na jeho otázku.
"Tak je potom vše v pořádku." ohlédl se za Henrym a Kate a vydal se svižným krokem do Svatyně.
01
"Nikolo..chci s nimi mluvit..." ,šeptla hnědovláska roztřeseně,když ji upír zatáhl do jednoho z pokojů a posadil ji na postel. Vzal ji jemně za ruce a stiskl je v těch svých.
"Dneska toho na tebe bylo už moc.. Helen, musíš odpočivat."
"Ale já nechci, je mi dobře..potřebuju si promluvit s těmi lidmi." , nevzdávala se Helen a pokusila se vstát. Muž byl ovšem rychlejší a přitlačil ji opět do matrace,poté vstal a přešel ke dveřím.
"Odcházíš?!" ,vyštěkla na něj rozzuřeně a znovu se zvedla. To už ale Nikola s tichým
"Vysvětlím ti to později"
odešel. Hnědovláska přiskočila ke dveřím,ale jakmile zaslechla cvaknutí klíče v zámku,sesunula se po dveřích k zemi
"Nikolo,nenechávej mě tady!"
, křikla v domění,že obměkčí jeho srdce, marně. Tesla se tou dobou už řítil k východu ze Svatyně.
"Ježkovi zraky...Henry,nezdálo se nám to?!" , mladá dívka nyní seděla na kapotě jakéhosi docela stabilního auta a soustavně si zkousávala spodní ret. Její společník ji však neposlouchal, měl hlavu plnou jiných myšlenek. Jestliže Helen vstala z mrtvých,nebylo by to možné udělat i s Ashley? Ano,byl si vědom toho, že mladší Magnusová je už dlouho po smrti, ale možná že ten zpropadený upír našel způsob jak přivést ony duše ze záhrobí.
"Henry?!" ,pocítil jak s ním Kate cloumá,zamrkal a podíval se na ní.
"Chmm?"
"Jseš v pohodě? Dlouhou chvíli si nereagoval.." , vytkla mu dívka a promnula si krk. "Aha..no promiň,zamyslel jsem se.." , zabrblal Henry neochotně a vrátil se zpět ke svým myšlenkám.
Jakmile za sebou Kate uslyšela kroky, seskočila z kapoty auta a otočila se směrem, odkud ty záhadně lehké kroky přicházely. Postavila se do obranného postoje.
"Tak to vyklop, ty lháři. Co se tu děje?" nasadila Kate bojovný tón hlasu.
"Myslíš, že když budeš mluvit tímto stylem, budu se tě bát?" zeptal se ji Nikola výsměšným tónem.
"Stačí abych mávl rukou a podíváš se pěkně ze zhora, jak vypadá město." smál se a otočil se směrem k Henrymu, který se jen tak tak držel, aby mu názorně neukázal jak vypadá abnormál skrývající se v jeho těle.
"Tomuhle říkáš město? Můžeš mi vysvětlit co se tu stalo?" pustil se do něj i Henry.
"A co mělo znamenat to divadlo s Helen?" dodal další otázku.
"Počkej, ne tak hrr. Vše popořadě." uklidnil jeho rozjeté tempo Nikola.
"Stalo se toho hodně. Ale začnu popořadě a ve stručnosti." začal Nikola s výkladem. Kate už nechtěla stát a ležérně přešla zpět k autu a sedla si na kapotu, která se pod ní nebezpečně prohýbala.
"Po smrti Helen jsem si nechal pár vzorků jejího DNA. Chtěl jsem po Helen převzít Svatyni, když jste se všichni tak vypařili. Ale nevedlo se mi, tak jak se vedlo Helen předtím. A pak se stala ta nehoda. Bertha utekla, zničila město a už se mi ji nepodařilo chytit. A proto jsem využil její DNA a s pomocí DNA ještě z jednoho abnormála jsem vytvořil její klon. Doufal jsem, že mi pomůže dát vše do pořádku. Ale jaksi její vývoj trvá déle. Proto nechci, aby jste s ní mluvily, ovlivnilo by ji to natolik, že by se mi celý "experiment" nemusel podařit." konečně se pořádně nadechl po tak dlouhém proslovu.
Henry a Kate jen nevěřícně poslouchali, co jim Nikola říká.
"Takže ona je klon." musel si ještě jednou ujasnit Henry. Smutně sklopil hlavu. Jeho plán na to, jak přivést i Ashley zpět se mu bortil před očima.
01
"Něco s ním je?" ,zeptal se Tesla dívky,když shledal, že ho již dobrou hodinu Henry vůbec neposlouchá. "Já nevím,má teď nějaké výpadky..."
,pokrčila Kate rameny a prohrábla si vlasy,špičkou boty pak šťouchla svého kolegu do zad,ten sebou škubnul a otočil se k nim.
"Pardon,říkali ste něco?" ,poškrábal se na tváři a přelétl pohledem z jednoho na druhého. "V podstatě nic zajímavého." ,odtušil poněkud neklidně Nikola a ohlédl se zpět ke Svatyni.
"Nikolo musím to vědět..lze někoho přivést ze záhrobí?" ,vyhrkl najednou mladík znenadání až sebou upír prudce trhl a uskočil stranou.
"Fuj to sem se lek.." ,odplivl si a probodl ho pohledem "...ze záhrobí? Jak to mam asi tak vědět?"
Černovláska,stále sedící na kapotě, se na svého přítele zadívala.
"Hej Henry.. jsi určitě v pořádku? Nemáš úpal nebo tak něco?"
Henry se na ní otočil a povzdychl si, pak nasadil ve tváři falešný úsměv.
"Jo asi dostal...to bude dobrý."
"Tak já bych už šel...",začal pomalu Tesla,doufaje,že ho dvojice neslyší, jakmile se ale otočil k odchodu, uchopila ho čísi ruka za rameno a strhla jej zpátky. Do tváře mu nyní mířila jedna z velmi účinných a bolestivých, jak Nikola mnohdy poznal, zbraní.
"Vezmeš nás za Magnusovou,Teslo..a jestli ne..proženu ti kulku tím tvým mega chytrým mozkem."
, vmetla mu do tváře Kate a ukazováčkem sklouzla ke spoušti. Upír zlostně zaklel,poznal,že prohrál..těchto dvou se prostě nemohl zbavit.
"Fajn!" ,vyštěkl naštvaně a zahleděl se do tmavých očí dívky.
"Vezmu vás za Helen."
01
Otočil se pomalu, aby Kate nevyděsil a vydal se směrem k velké budově, která stála ve městě jako jediná neporušená a neponičená.
"A mimochodem, už nejsem upír, asi jste zapoměli." vyhrkl na ně Nikola.
"Jen mě provokuj." strčila do něj Kate a neustále na něj mířila, kdyby se cokoliv snažil udělat, střelila by ho. Alespoň do ramene, když ne do srdce. Jestli vůbec nějaké měl.
Helen seděla na pohovce, když vešel Nikola jako první do místnosti.
"Už toho mám dost." začala se rozčilovat Helen. Na to jak byla poslední dobou klidná a málo mluvící, dnes byla rozhořčená.
"Já taky." odpověděl a popošel dál, aby mohla Kate projít mezi dveřmi. Za ní se mačkal i Henry.
"Áha. Tak oni zmačkly i tebe." začala se smát Helen.
"Může mi někdo vysvětlit co se tu děje?" dožadovala se Helen pozornosti.
Nikola se posadil do křesla a i když nechtěl s pravdou ven, musel.
"Promiň, Helen. Nechtěl jsem ti tohle říkat, nechtěl jsem ti přitěžovat. Ty víš co k tobě cítím. A nic se na tom nezmění."
"To stačí, Nikolo, všichni víme, jak to s tebou je. Lžeš kudy chodíš, jen abys měl ze všeho prospěch jen ty." zarazil ho Henry.
"Přejdi rovnou k věci."
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement