Dokud srdce tluče → Kapitola 3

17. april 2010 at 9:26 | =Tracynel=
system-graphic
"K…kdo j…jsi?" strach ji nedovoloval mluvit plynule. V očích, do kterých hleděla, viděla, jak se na ni dívá stylem - "Já vidím ducha!"

"Jsem Will, copak ty mě nepoznáváš? Jsem moc rád, že tě vidím. Myslel jsem si, že jsi mrtvá." odpověděl Will a sklopil při posledním slově pohled na zem.
"Will … Will Zimmerman?" zeptala se nejistě.
"Ano."
"Nikola mi o tobě vyprávěl." dodala a uklidnila se. Věděla, že s ním kdysi spolupracovala a že ji neublíží.
"Co se to tu zatraceně děje?" zeptal se už netrpělivě.
"Nikola mi tenkrát řekl, že také odchází. Jak to, že tu stále je? A proč si mě nepamatuješ?"
měl moc otázek na to, aby mu mohla nějak odpovědět.
A ani vlastně nevěděla odpovědi.
"Asi by jsi měl jít za Nikolou." navrhla.
"Taky že půjdu. S dovolením." omluvil se a rázným, rychlým krokem vyšel za Nikolou. V tom rozčílení se zapomněl zeptat, kde vlastně je. Otočil se když Helen uviděla jeho tvář, pochopila.
"Je zřejmě v laboratoři, tam kde bývá často. Také za ním půjdu."
Společně vykročili k Nikolově laboratoři. Když Will otevřel dveře, Nikola skoro vyletěl leknutím z kůže.
"Nikola Tesla. Jaké je to překvapení." řekl ironicky Will.
"Ah .." nadechl se a zvedl se ze židle.
"Helen, prosím, necháš nás o samotě?" chytil ji za paže a díval se ji do očí prosebným pohledem.
"Proč by odcházela, vždyť to snad není tajemství." vložil se do toho Will.
"Nebo ty jsi ji to neřekl?" dodal, když uviděl Nikolův vyděšený pohled ve kterém se skrývala věta - "Buď zticha, sakra!"
V Nikolovi se vařila krev, nechtěl nic pokazit, zatím jim to s Helen šlo krásně, a teď si přišel tenhle nanicovatej frajírek a chce to vše pokazit. Když si představil v uplynulé minutě o co by mohl přijít, emoce vyšly ven.
Použil svoji sílu a odhodil Willa na druhou stranu laboratoře. Jen ozvěna velké rány se rozběhla po místnosti, jak narazil do skříněk a spadl na zem.
Oklepal se a pomalu vstal.
01
"Co se děje?" zeptala se nechápavě Helen. Nikola na nic nečekal a vystrčil Helen ze dveří a než stačila něco říct, zabouchl dveře se slovy :
"Potom ti vše vysvětlím. Promiň." uslyšela jen zvuk obracejícího se klíče, který ji dával najevo, že je pro ni laboratoř nedobytným místem. Alespoň na nějakou dobu. Každý dobrý psycholog či citlivý telepat by se teď v Helenině hlavě nevyznal. Tolik nevysvětlitelných a nezodpovězených otázek a nápadů se jí prohánělo v její mysli. Snažila se naslouchat přes dveře, ale nic neslyšela. Snažili se být potichu, chtěli před ní něco utajit. A to se jí nelíbilo. Cítila se zrazená.
01
"Musím mluvit s Magnusovou.." ,prohlásil ostře William,jakmile byla Helen násilně vystrčena z kanceláře. "Ani omylem.." ,zavrčel na něj Nikola a zasedl opět za stůl,probodl ho přitom pohledem. "Ale ona je jediná,kdo bude vědět,kam utekla tvoje obrovská chyba.."
,rýpnul si mladík a usadil se naproti němu do do křesla. "Moje obrovská chyba?"
,povytáhl Tesla pobaveně obočí a opřel se o ruce na na stole,jenž byl zavalen pod hromadou papírů,spisů a knih.
"Já zapomněl,ty nepovažuješ obřího pavouka,co zničí svět za problém.."
,zavrčel na něj Will a vztekle sevřel ruku v pěst.
"Jo ty myslíš Berthie?" , muž,sedící za stolem,se začal smát a musel se trochu předklonit,aby se nezadusil vínem,kterého se před okamžikem napil.
"Teslo, zničila už celé město!" ,rozkřikl se na něj společník a vstal. Upíral na něj rozhořčený pohled,ze kterého čišela čistá nenávist.
"To ale není můj problém..."
,opáčil Nikola zcela klidně a založil si ruce na hrudníku.
"Zničí i Svatyni..jednou.",vyhrkl už napůl zoufale Will a podíval se ke dveřím.
"Musím to probrat s Magnusovou..s tebou tu ztrácím čas."
Jakmile se ovšem vydal směrem k východu,ovinuly se kolem něj chladné ruce a strhly ho zpátky do křesla.
"Teď mě dobře poslouchej...nechej Helen napokoji,už jí nezajímají tvoje problémy..není to tvoje matka,aby za tebe pořád něco řešila. Chceš Berthu? Najdi si jí sám!"
Nikola vztekem zrudnul a popadl mladíka za košili,došel s ním pak ke dveřím a vší silou ho jimi prorazil.
Až po dlouhé chvíli, co seděl u Williama, který se odmítal probrat z bezvědomí si uvědomil,že to možná trochu přehnal.
01
"Jdi ode mě dál." procedil mezi zuby Will, když se probral. I když ho bolela hlava a viděl rozmazaně, tak si byl jistý, že Nikola sedí hned vedle něj. Cítil z něj až skoro omluvný pocit.
"To byla ale rána." zastěžoval si a promnul si čelo.
"Nevím, jestli se mýlím, ale nechtěl jsi se mi třeba omluvit? Je to etické."
"Ne, omlouvat se nebudu. Byl to čistě sobecký čin."
"Tak sobecký? Hm … co jiného jsem taky od tebe mohl čekat." zakroutil hlavou Will a pomalu vstal z pohovky,na které ležel.
"Hele, Wille, vím, že si myslíš, že tě Helen ráda uvidí, ale není to tak, jak si myslíš. Ona tě nezná. A je to tak i lepší." začal Nikola zamlouvat téma nepříjemného - prohození skrz dveře - a raději se soustředil na to, aby mu rozmluvil hrozící konverzaci s Helen.
"Nezná? Sakra jak to myslíš?" opět Willovi začínala docházet trpělovost s tímto tajnůstkářským upírem.
"Je to klon." vykřikl Nikola a když si uvědomil, že by Helen mohla stát za dveřmi a slyšet ho, hned zase stišil svůj hlas a snažil se sklidnit i jeho rozčilení. Will stál s otevřenou pusou a hleděl do Nikolových očí. Leskly se jako zrcadla, když se v nich mihla nejedna slza. Rychle v sobě potlačil ten pocit, který ho nutil k pláči a postavil se hned před Willa.
"Bude nejlepší, když nás necháš o samotě a odejdeš ze Svatyně." navrhl klidným hlasem Nikola.
"Mám s Helen své plány." dodal.
"A není to vůči ní zrada? Myslím, že by měla vědět o co tu běží." nenchal se Will zvyklat a neustále oponoval.
"Ne, není. A myslím, že to potom pochopí sama, ale v této chvíli není na takovéhle novinky připravena. Nic si nepamatuje a tohle by mohlo jen přitížit jejímu stavu." vsadil na taktiku, kterou by mohl Willovi vsadit zásadní úder. Když v minulosti pracoval s Helen, nenechal dopustit, aby ji někdo ubližoval.
01
Mezitím už Helen běžela chodbami Svatyně kamsi,k neznámému cíli. V očích se jí leskly slzy,přes které skoro neviděla na cestu před sebou,neodradilo jí to ovšem od jejího původního plánu - Utéct.
V hlavě měla ze všech těch informací, kterými jí Nikola zahltil, solidní guláš, a proto když zakopla o koberec a posadila se,spustily se jí slzy po tvářích v prudkém tempu. Nesnažila se je stírat,prostě tam jen seděla jako hromádka neštěstí a vzlykala.
Paprsky zapadajícího slunce se pomalu plazily po koberci na chodbě na němž stále seděla půvabná hnědovláska. Na tvářích byly známy stopy po slzách,ovšem už se nevalily z jasných očí a nekalily jindy tak ostrý zrak. Helen zavrávorala,když se pomalu zvedala, přidržela se proto zdi a rozhlédla se po místě,kde strávila několik hodin.
01
Nikde ani noha,cožpak jí Nikola už nehledá?
"Helen?" ,Tesla už minimálně 5x oběhl Svatyni,tedy přesněji místa, která mohla ukrývat jeho roztomilého Anděla. Prohrábl si vlasy a otočil se kolem dokola, jestli snad něco nepřehlédl - "Helen..kdepak jsi?". Pomalu začal ztrácet naději, tenhle dům byl přece tak velký...
Přemýšlel o místech, kde už s Helen byli, vybavoval si i výrazy v její tváři a podle toho se snažil zjistit, kde by asi tak mohla být. Bral místa podle oblíbenosti. Myšlenka na Helenin útěk ho vůbec nenapadla.
Napadla ho jediná věc, která by mu mohla hledání urychlit. Kamery.
Kamerový systém je přeci po celé svatyni. Rozeběhl se do hlavní místnosti.
01
Helen mezitím opustila prostory velkého domu a ocitla se na velké zahradě.
Rozhlédla se kolem sebe a natáhla vůni čerstvého vzduchu. Čerstvý ji alespoň připadal, ještě za tu dobu nebyla venku. Rozběhla se k bráně a pomocí velké kliky ji otevřela. První krůček za hradby svatyně byl nejistý, ale když se ujistila, že se ji nemůže nic stát, popošla dál. Dívala se pod nohy, aby si byla jistá, že našlapuje na pevnou zem. Po chvíli zvedla hlavu a zahleděla se do okolí. To co spatřila ji vyrazilo dech. I když nevěděla, jak město kolem vypadá, tahle asi vypadat zřejmě nemělo. Pod kůži se ji začal dostávat pocit úzkosti, pocit stísněnosti. Vše kolem vypadalo tak mrtvě.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement