Dokud srdce tluče → Kapitola 1

13. march 2010 at 21:42 | =Tracynel=

Bylo tomu právě 20 let, kdy srdce muže, který seděl v křesle a v ruce držel sklenku vína, tlouklo naposledy pro jeho lásku.

Ve chvíli, kdy se jeho milovaná žena naposledy zahleděla do očí, věděl, že tento pohled do jejích modrých očí bude poslední. Ten pohled měl neustále před sebou. I po uplynulých 20ti letech na její oči nezapomněl. Pamatoval si ji, jako by ji viděl před chvílí.
Kudrnaté vlasy tmavé barvy, modré oči, jemné rty, hezká postava. Žena jeho snů. Žena do které se zamilovat hned při prvním pohledu.
Věnoval svému hrdlu dlouhý doušek rudého vína a unaveně si promnul čelo...jak moc mu chyběla. Líně se zvedl z temně zlatavého křesla a poškrábal se ve vlasech,jež neupraveně trčely na všechny strany. Jakmile se rozhlédl po pokoji,uvědomil si co provedl. Po pokoji byly rozházené kusy nábytku,hromady papírů a fotografií společně se sklem z nejbližší rozbité lampy u psacího stolu. Tuhle spoušť udělalon,když se pokoušel marně zbavit vzteku z toho úmrtí. Sehnul se k malé hromádce ohořelých fotografií a jednu opatrně sebral. Z barevného obrázku se na něj usmívala ona hnědovláska s jasnýma očima,vlídným a zároveň láskyplným úsměvem. V útrobách duše mu zamrazilo a než ho opět ovládl vztek smíchaný s žalem,fotku raději odložil,jelikož si byl jist,že by ji nepochybně roztrhal.

Naposledy a krátce se podíval na fotografii a sám sebe začal opět přemlouvat k dokončení experimentu, na kterém pracuje posledních 5 let. Už mu to připadalo neuskutečnitelné, ale po úspěšně provedeném testu DNA opět v sobě zasel semínko naděje.
"Už to nemohu dále protahovat." řekl si pro sebe a přemýtal si v hlavě momenty, které se staly v poslední době. Neustále před sebou viděl to nahé tělo, které se vyvíjelo v kóji plné zvláštního roztoku. Už několikrát se chtěl dotknout její pokožky, pohladit její rostoucí vlasy. I když vzniká jako úplně nový tvor, bez identity, cítil, jak jeho city se neustále prohlubují.
Prošel pokojem a zmizel ve dveřích,které za sebou pečlivě zamkl,aby se nikdo nedostal k jeho vzpomínkám,k jeho Helen,jejíž duše byla neustále propojená s celým pokojem,s čímkoliv co v něm bylo.Když se ocitl v chodbě,oslepilo ho světlo z nedalekého okna,jímž prosvítaly jasné sluneční paprsky To měl celou dobu v pokoji,kde pobýval,tmu? Zavrtěl hlavou a vydal se podél stěny až do své laboratoře,kde zanechal v naprosté tmě svůj malý výtvor. Čím víc se blížil k oné místnosti,tím mu srdce tlouklo rychleji. Těšil se jako malý kluk,až bude moci otevřít ty dveře a spatřit její úchvatné křivky.Pousmál se a sáhl na kliku,na chvíli ale zaváhal. Co když ještě nebude připravená na probuzení? Už nemohl déle čekat,toužil po ní,chtěl se jí dotýkat,sevřít ji ve své náruči.

Monitory připojené na kóji ukazovaly přehršel údajů, od teploty,pH až po výživu. Nikola si chtěl být jistý, chtěl mít všechno zaznamenané, vše pod kontrolou. Pouze dva údaje na displejích stále chyběly.
Křivky EKG a EEG. Srdeční akce a záznamy mozkové činnosti. Doufal že i tento poslední krok bude úspěšný a povede se mu ji přivést k životu. Jak se moc chtěl soustředit tak více mu myšlenky utíkaly jiným směrem. Poslední kontroly a testy dopadly dobře. Mohl se tedy dát do práce hodné pro Boha.
Přivést člověka k životu.
Nejdříve chvíli váhavě přecházel po laboratoři než z bílé skříně vytáhl jakousi změť vodičů a elektrod. Rozložil je na stůl a cosi zaklel,když se v nich prohraboval,stačil mu ovšem jediný pohled na spící Helen a hned se dal opět do práce. Když si vše roztřídil a rozložil po stole,došel k oné bytosti co nehybně ležela v kóji a dlouze se na ní zadíval. Byla tak krásná a vypadala jakoby spala.
Vyňal tělo a na chvíli ho sevřel v láskyplné náruči,tiskl rty k jejím vlasům a vydechl. Když se dostatečně nabažil,položil ji opatrně na připravené lůžko a započal jí ke spánkům napojovat malé barevné drátky,co jí měly přivést k životu. Pohledem přelétl po přístrojích,hlásících,že je jeho anděl stále bez dechu,povzdychl si a začal.

Otřásl se, jakoby si chtěl v hlavě utřídit všechny informace a postupy. Hladil ji po vlasech a postupně odkrýval místa na hlavě, kam připojil zbytek elektrod. Poté sklouzl pohledem na její hruď. Opatrně připojil elektrody defibrilátoru na místa, která uvádí každá příručka. Kdyby mohl, vdechl by ji život svým způsobem, ale věděl, že by ji mohl ublížit. Držel se obecných postupů, které vlastně ani tak obecné nebyly, protože si jen málokdo troufl přivést k životu mrtvého člověka.
"Mrtvého?" opět se otřásl.Ne z toho důvodu aby si vše ujasnil, ale nechtěl si připustit, že je Helen mrtvá. Stiskl tlačítka na obou přístrojích a na dispejích se objevily rovné přímky a místností se rozezněl nepřijemný neustávající pískavý zvuk, který ohlašoval zástavu srdce.
"Teď nebo nikdy!"

Opatrně vzal do rukou defibrikátor a nabil jej na 300,aby se co nejrychleji zaslechl ten příjemný zvuk bijícího srdce. Když však jeho uši zachytily pouze zvuk rány dopadajícího těla zpět na lůžko a stejného neměnícího se pištícího zvuku z přístroje vedle hlavy Helen,zděsil se. Nefungovalo to a jeho mysl okamžitě zpanikařila. ,,Něco jsem udělal špatně...něco je špatně" ,vychrlil ze sebe a nabil
opět destičky co držel v náhle roztřesených rukou a opět je přiložil ke studenému tělu Helen. S další ránou dopadlo její tělo na prostěradlo přesně ve chvíli,kdy Nikola upustil defibrikátor a skácel se na zem,tahaje se prudce za vlasy.

"To nemůže být pravda. Celý můj experimnt přijde vniveč." přes svoje bědování si ani nevšiml náhle změněného zvuku defibrilátoru. Rychle vyskočil na nohy a zadíval se na monitor a přiložil ruku na Helenin hrudník, aby zkontroloval, jestli její srdce opravdu bije. Bilo, ale velice slabě. Natáhl do stříkačky s dlouhou jehlou adrenalin a zabodl ji přímo do jejího srdce. Opět po chvíli zkontrolovat srdeční akci. Vše se zdálo být v pořádku.
Oddechl si. Odpojil kapačky a všechny hadičky, které stále spojovaly Helen s jejím "starým domovem".
Monitor defibrilátoru se ale znovu rozkřičel a hlásil nízkou saturaci kyslíkem.
" A sakra." zaklel.
"Vždyť ona nedýchá, jak jsem jen mohl …".
Jak nejrychleji to uměl, připravil Helen na umělé dýchání. Už neměl čas na připojení k přístroji.
Opatrně ale rázně zaklonil její hlavu, aby uvolnil její dýchací cesty, dvěma prsty zacpal její nos a spojil jejich rty. Předal ji životadárný vdech. Její hrudník se nadzvedl, ale odpověd jejího těla nebyla ta, kterou chtěl vidět. Opět se nadechl a věnoval ji další vdech. Náhle uslyšel jak se nejistě nadechla.
Zaradoval se,přestože věděl,že ještě nemá vyhráno. Odtáhl se jemně od ní a zahleděl se na její obličej. Helenina víčka se lehce zachvěla než odhalila pár kouzelných očí. Nadechla se ke slovu,ale Nikola jí jemně položil prst na rty - ,,Ššš..musíš odpočívat,Helen." ,zašeptal něžně a pousmál se,když jenom chápavě přikývla a opět oči zavřela. Povedlo se,jeho srdce se rozbušilo jako na poplach a sliny
*mu v puse dočista vyschly,zkrátka nebyl schopen ničeho jiného než na ní mlčky hledět a děkovat Bohu za zázrak.Proseděl tak s ní minimálně hodinu než opět otevřela oči a zhluboka se nadechne skrz rty. Okamžitě vstal a pohladil ji po hedvábných vlasech,bříška jeho prstů se téměř zatetelila spokojením.

Uvědomil si, že stále leží na lůžku přikrytá pouze lehkou dekou. Vstal a ze skříně, která stála kousek od dveří vyndal vkusné oblečení. Oblečení, které měla na sobě v den, kdy mu v jeho náručí řekla naposledy sbohem. Pomohl ji mlčky se posadit a jako malé dítě ji oblékl. Bez jediného slova ji podal ruce a podepřel ji, aby se mohla postavit. Zavrávorala, ale Nikola byl skvělý pomocník. Chytil ji kolem pasu a trochu ji nadlehčoval.
"Je to v pořádku? Nic tě nebolí?" zeptal se ji a nemohl se ani nadechnout když se podívala přímo do jeho očí a odevzdaně mu odpověděla.
"Cítím se dobře, děkuji." Narovnala se a už skoro nepotřebovala ani nadlehčovat. Nikola si stoupl před ni a nemohl se vynadívat jak skvělý se mu povedl kousek. Má svoji Helen zpět.
-O týden později-
Helen vstala ze sedačky a promnula si čelo - ,,Proč si nevzpomínám?" ,vyhrkla už lehce podrážděně k muži co poklidně seděl v křesle a usmíval se. ,,Dej tomu čas,Helen. Všechno se ti určitě vybaví." ,odvětil jenom a vůbec ho nepřekvapilo,když hnědovláska uhodila pěstí do stolu. Byla tak roztomilá,když se zlobila. ,,Cítím se tak zranitelná,když si nic nepamatuji." ,vydechla a když jí vlasy sklouzly z ramene do tváře,nijak na to nereagovala. Přesně v tom okamžiku se Nikola zvedl a elegantním krokem šelmy došel k ní,dotkl se jejího čela a dlouhé hnědé vlasy jí zastrčil zpět za ucho - ,,Helen,já tě ochráním..už jsem ti to říkal." ,zašeptal. V jejích očích se cosi zablýsklo,snad pochopení,uvědomil si Nikola poté co se jeho anděl opět usadil na pohovku.
Zůstal stát za jejími zády a jemným pohybem ji donutil se opřít o opěradlo. Masíroval ji záda a snažil se, aby se uvolnila.
"Helen, začnu pěkně pomalu a od začátku." uvedl svůj proslov Nikola a zhluboka se nadech.
"Tohle bude dlouhý večer." pomyslel si. Ale nevadilo mu to. S touto osobou by strávil klidně celý svůj život. A že by to byl ale dlouhý a krásný život.
"Tvůj otec byl Gregory Magnus a to nejdůležitější co by jsi o něm měla vědět je, že založil síť Svatyní."
"Co je to Svatyně?" zeptala se a pootočila hlavu a dívala se na jeho ruce, které se jemně pohybovaly po jejích ramenou.
"Budu ti to už muset ukázat." odpověděl a podal Helen ruku.
Uvědomil si, že za celé dva týdny ji ukázal pouze jen část z celé Svatyně. Nechtěl ji hned zatěžovat vysvětlování věcí kolem abnormálů. Vydali se společně chodbou do velké centrální oválné místnosti a Nikola pouhým tlačítkem na ovládání rozsvítil světla a nastavil kamery.
 


Comments

1 Sammie Sammie | Email | Web | 13. march 2010 at 22:02 | React

Pěkně rozdělené :-) Asi to taky tak udělám, aby to nějak vypadalo :-)

2 Blouci 007 Blouci 007 | Web | 13. march 2010 at 22:05 | React

wooooow tak to je krááása, nádhera prostě užasnný už se moc těším na pokračování vypadá to na dosti zajímavou povídku o Sanctuary a to já miluju :D a ten Banner prostě skvělý

3 Helen Helen | Email | 14. march 2010 at 13:12 | React

Celkom som rozpísala u Sammie na blogu ale chcela napísať aj sem ... :) Je to jednoducho úžasné a neviem sa dočkať pokračovania ... len tak ďalej, píšete úplne super, krásne to na seba nadväzuje skoro ako keby to písal jeden človek a nie dvaja . Je tam vidno vašu súhru ... dúfam že sa rýchlo dočkáme pokračovania lebo ako som včera povedala Sammie ak nie máte ma na svedomí ... :D

4 Lin Lin | Web | 19. march 2010 at 20:25 | React

ahoj, jak se máš?

5 Lin Lin | Web | 19. march 2010 at 20:54 | React

moc děkuju za zapsání!!

6 Frajer.006 Frajer.006 | Web | 19. march 2010 at 21:03 | React

Ahooj..jé to je krásný blog :)
I ten design!! :-*

7 miss--pink--flower miss--pink--flower | Web | 20. march 2010 at 15:59 | React

Ahoj
U mna sa zacalo 1.Kolo VGS :-)

8 miss--pink--flower miss--pink--flower | Web | 23. march 2010 at 20:50 | React

Ahoj
U mna skoncilo 1.Kolo VGS...pozri sa,ako si dopadla.
P.S.O chvilu bude zadanie 2.Kola :-)

9 miss--pink--flower miss--pink--flower | Web | 24. march 2010 at 19:39 | React

uZ TAM TO ZADANIE JE :)

10 ° AnNie ~ ° AnNie ~ | Web | 24. march 2010 at 19:43 | React

Wow.. Užasně napsané..=) Taky pišu..=) Jinak hezky layout, moc♥

11 sab.inQa93/wikolka sab.inQa93/wikolka | Web | 27. march 2010 at 9:06 | React

ahojky vrátila jsem se na blog tk se přid juknout.. zatim papa
a byla bych moc ráda kdyby jsme zase byly sbénky

12 Pája-SB Pája-SB | Web | 27. march 2010 at 15:14 | React

ta žárlivost mě jednou zabije..už ani nemá cenu psát komentáře k ostatním článkům to by bylo samé hm a hm a taky by jsi mě mohla poslat už do víš kam =D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement